Come back, Antichrist!

Born Villain - album + tour

30. března 2012 v 19:48 | Kačík |  ‡ Marilyn Manson ‡
Ačkoli jsem na blogu nebyla už ani nepamatuju, asi to všechno nahradil klasickej deník a (ano, je to tak) fejsbůk, tak přece jenom tahle věc by tu neměla chybět.

Jak si jistě již MM fans stačili všimnout, Manson letos vydává nový album jménem Born Villain, světovej release je plánovanej na 1. května tohohle roku, ale píseň a oficiální video Born Villain již visí na youtube. Buď stárnu a měknu, nebo se Manson snaží čím dál víc šokovat, protože mi to video příjde vážně nechutný.

Společně s novým albem se chystá i tour, takže zatímco Manson začne koncem dubna koncertovat v Américe, my se můžem těšit na 15. července, kdy se hodlá zjevit i v Praze. Za sebe řikám, že to má zatim u mě dost nejistý, protože ty lístky jsou dost drahý a poté, co předvedl naposled, už budu při výběru koncertů trochu opatrnější. Plus taky ještě nevim, jak bude vypadat to nový album, že, ty poslední dvě za moc nestály. Jo a taky velkej džouk - má to bejt v LUCERNĚ. Jakože ehm co? Musim říct, možná jenom proto by to stálo za to tam bejt, jak se na to kapela bude tvářit, až zjistí, že hraje v plesovym sále.

Tak ještě uvidíme, jak to všechno dopadne.
 

Life goes on

9. února 2011 v 23:29 | Kačík |  Zážitky z dnů minulých
Já vim, že nic nepíšu.

Teď mě to nějak napadlo, nevim ani proč, ale už nevim, jak a co. Jak mám začít..

Jedna věc je, že mám úspěšně za sebou další semestr a další mi začíná až za tejden a půl. Další věc je, že jsem ustavičně nespokojená, ačkoli k tomu nemám závažnější důvod. Spíš naopak!

Od tý doby, co jsem psala o Tarje, jsem byla na několika dalších skvělejch koncertech, jako nejvýznamnější události bych uvedla koncert Pain of Salvation, kterej mě nadchnul, ne, že by to bylo lepší než z repráků doma, ale bylo to prostě silnější a živější a víc vtahující. Abych je trochu představila, Pain of Salvation je kapela hrající progresivní rock/metal, jsou ze Švédska, a jsou skvělí. Víc než skvělí, zařadili se do mejch nejoblíbenějších kapel. Plus ten koncert měl úžasnou atmosféru, konal se ve Futuru, který je celkem malý, myslim, že tam mohlo bejt tak 500 lidí, takže stmelující a komorní nálada.

Další úchvatnej koncert, na kterym jsem byla minulý úterý, byla Australian Pink Floyd Show. Vidět Pink Floyd naživo byl můj neuskutečnitelnej sen, takže když jsem se dověděla o tomhle projektu, neváhala jsem a naklusala na Výstaviště. Popravdě, ani jsem nečekala, jak moc dobrý to bude. Australský týpci, který hráli floydí hudbu téměř beze změny, podobná světelná show a hlavně ty zpěváci! Byli dva, střídali se na nižší a vyšší party - a naprosto neuvěřitelnym způsobem byli schopný napodobit a vystihnout původní zpěv. Potěšil mě velkej výběr písní, ačkoli jsem samozřejmě byla zklamaná, že to mohlo bejt delší, ale to já jsem skoro vždycky. I přes to to ale bylo fakt dokonalý.

A teď se válim nemocná doma, zejtra doberu antibiotika, takže se i pokusim vypravit po tejdnu ven..tak jsem na to zvědavá.

Myslela jsem, že to s přibývajícím věkem zmizí a budu aspoň trochu "rozumná", to je to slovo, který jsem vždycky nesnášela...ale nějak mi to nejde, jsem furt stejná a bojim se, že to tak bude furt. Ubohý moje okolí.

Ale co, no. Jedem dál.

George Eliot - Middlemarch

12. ledna 2011 v 23:53 | Kačík |  Ukázky z dobrých knih
Vždyť když budu mít manžela, který mě v tolika věcech převyšuje, musím mít přece na paměti, že mě potřebuje míň než já jeho.

Na ošklivé ženy nahlížel stejně jako na jiné nepříznivé životní okolnosti, jimž je třeba čelit s filosofickým nadhledem a zkoumat je vědeckými metodami.

Dokonce byla i sama přesvědčená, že Všemohoucí stvořil rodinu mimo jiné proto, aby v ní lidé na sebe nemuseli být milí.

Lidi, co za nic nemůžou, člověka vždycky dopálí nejvíc.

Nedůvěřoval jejímu citu a není hlubší samoty, než je nedůvěra.
 


Kromě jiného Tarja

10. října 2010 v 15:26 | Kačík |  Zážitky z dnů minulých
Po strašně dlouhý době. Neměla jsem náladu cokoli psát, což je pravděpodobně projev dvou hlavních věcí - ta jedna je pomalý a postupný přetrhávání téměř všech kontaktů, co jsem kdy měla, o tý druhý se zmiňovat nebudu. Optimistický začátek.

Úspěšně jsem postoupila do druháku a je to pořád podobnej vopruz - škola, no. Ne, něco mě dokonce zlehka i baví. Takže aspoň něco.

(hrozný je to, že mám chuť napsat spoustu věcí, protože mě spoustu věcí žere, ale nemůžu přece zveřejňovat svůj "osobní život" timhle způsobem, zvlášť když jsem se  myslim kdysi zařekla, že z toho nebude žádnej můj deník)

Takže můj nejnovější zážitek, kterej mě vlastně donutil si sem k tomu opět sednout - byla jsem v pátek na Tarje, ano, už zase. Popravdě, ačkoli se mi to líbilo, nebylo to zdaleka tak dobrý jako před těma dvěma rokama nebo kdy to bylo. Mám takovej soukromej pocit, že to bylo hlavně kvůli tomu zvuku, nevim, jestli ten zvukař byl kretén nebo co, každopádně to mělo divnej zvuk. Potěšilo mě ale, že zahrála moje 2 oblíbený věci z minulýho alba - I Walk Alone a My Little Phoenix. Jinak to byly vesměs věci z toho novýho alba What Lies Beneath jako Falling Awake, Until My Last Breath, I Feel Immortal nebo Underneath a Dark Star. Trochu mě mrzelo, že nezaznělo víc těch starejch věcí (jako třeba moje srdcová záležitost Boy And The Ghost nebo Ciaran's Well), nebo z toho novýho se mi víc líbí třeba We Are a Crimson Deep.. Ale i tak to bylo dobrý, její zpěv je pořád stejně úchvatnej, jasnej, téměř uklidňující.. a prostě mně se na tom celym hlavně líbí ta kombinace - ta hudba + ten její hlas vznášející se nad tim.
Trvalo to téměř 2 hodiny, což mi přišlo hustý, totálně narváno lidma, který tam mimochodem stáli prostě od začátku, já jsem přišla asi na půlku předkapely (mimochodem, už dlouho jsem neslyšela něco tak strašnýho. nějaká francouzská kapela (jméno nevim), která měla v popisu napsaný gothic metal, tak jsem vůči tomu už měla předsudky - ale předčilo to moje nejhorší obavy. když jsem stála s pivem za sloupem, abych to nějak přečkala a nemusela se tam mačkat mezi miliónem lidí, najednou zazněly první takty nějaký příliš známý písně, kterou znám z rádií...píseň se rozjíždí a ano, za chvilku přišla melodie, která nemohla nikoho nechala na pochybách...a tou byla Bad Romance. ne, nikdy nepochopim, jak PROBŮH mohl na koncertě Tarji zaznít song od Lady Gaga. uch.)

Jinak jsem samozřejmě velmi ráda, že jsem tam byla, protože i přes tohle počáteční znechucení to byla dobrá akce, Tarjin nezpochybnitelnej talent a hlas společně s dobrou hudbou její kapely mě potěšil stejně jako minule.

Radši už konec. Jestli se mezitim nic zajímavýho nestane, tak další bude zas až report z Hentaiů + X-left to die, popřípadě z Pain of Salvation. - letošní říjen se nese v kulturním duchu, za což jsem samozřejmě jen ráda.

Hudební peklo = Hentai Corp.

26. června 2010 v 13:57 | Kačík |  Kulturní zážitky

Po dlouhý době nějaká kultůra...
Už tejden mám po zkouškách, takže si užívám myslim celkem zaslouženýho volna.. A včera začaly United Islands, tak jsem se společně s pár dalšíma lidma vypravila do Chapeau, kde měli kolem desátý začít svůj masakr Hentaiové... a taky že se tak stalo.
Krátce po desátý začli zvučet, prošel kolem mě samotný hentai zpěvák (takkže jsem neodolala, a dotkla jsem se těch jeho vtipnejch vlasů) - a pak konečně začli. Prostor těsně před pódiem se okamžitě změnil v nepřehlednou zuřivě se hejbající masu těl a já jenom cejtila, jak mi jejich hudba rezonuje celym tělem. Ano, momentálně je považuju za jednu z nejlepších českejch kapel, takže mi nezbejvá, než na ně pět jenom chválu - jako celek jsou prostě dokonalý. Neuvěřitelně sehraný i při rytmicky složitejch pasážích. Žánrově mi příjdou totálně nezařaditelný a různorodý, oni se teda (vlastně celkem výstižně) prezentujou jako trash/rock'n'roll, což ano, je to možnost.. Ale furt mi to příjde jako hrozně úzký a omezující škatulka, oni jsou totiž MNOHEM VÍC :)
Ale teda nejlepší, nejlepší na tom všem je zpěvák. Já jsem sice na ty zpěvy vysazená, většinou pro mě jsou velmi důležitý.. ale tohle bych žrala, i kdybych byla bicák nebo nevim tyjo. Prostě..ten chlapec je schopnej v jednu chvíli metalově řvát, v okamžiku to změnit na "konvenční" mužský vokály, ovšem s neuvěřitelnym rozsahem.. a najednou do toho začne házet ječáky klasickýho rocku - prostě už dlouho, dlouho jse
m nikoho takovýho neslyšela a jsem z něj dost uchvácená, asi ještě víc, než když jsem je slyšela poprvý. Když už o tom tak básnim, tak tady je bandzonovej odkaz a enjoy.. A naživo to má ještě 6x víc energie a pekelnosti.. Takže, rozhodně všem doporučuju.


Kam dál