Ach jo. Máte taky někdy ten pocit, že prostě všechno je nanic a jediná rozumná možnost, jak se vypořádat se světem, je buď utýct někam pryč, kde není žádná civilizace a nic, nebo se prostě a jednoduše zabít?? Jestli jo, tak vítejte v klubu:-) A zrovna dneska je ten pocit fakt silnej. A nejhorší je, že občas to není ani nic konkrétního, ale prostě obecná deprese. A ten šílenej stereotyp školy tomu fakt náladu nepřidá. Je to fakt hrůza...vstávat jak blázen brzo ráno, přiřítit se na první hodinu, celej den bejt úplně mimo, protože člověk nic neumí, večer se dostat domů a spát. Moc pěknej život. Takhle nějak jssem si to představovala, no. A co mě teda taky vytáčí jsou ty řeči, že prožíváme nejhezčí roky. To mě má jako uklidnit??? Třást se, co se bude dít v budoucnosti, až nedejbože budem dospělý a budem muset něco dělat...co mě sakra čeká? Jaká hrozná budoucnost, když tohle má bejt to nejlepší??


Nesouhlas, tohle nejsou nejlepší roky.