Divokýho Billa nemám ráda, ale asi takovej pocit jako je bodnutí nožem...jo, asi takovej pocit. Prostě už je to tu zas...všechno mě nehorázně štve. Jak furt vidim, jak jsou ostatní tak jako v pohodě a já jsem furt taková divná, furt se nořim do ňákejch stupidních nálad, to je fakt už strašný. A ještě ke všemu mi fakt nepřidávaj takovýty pohledy na ty zamilovaný páry sedící na lavičkách tulící se k sobě, šťastný holky...a tak vůbec. A to ještě není tak strašný. To teprve když seděj v metru, to je ještě horší. To se na ně člověk musí dívat furt. Ach jo. Ani už tohle mě nebaví a nepřináší mi to úlevu. Tak radši skončim. Bože bože.


Ať žijou singlové!