L. N. Tolstoj - Anna Karenina
Vešel do dveří v přepážce, zvedl ruce a zazpíval francouzsky: "Byl jednou jeden král v Thu-u-u-le...Vronskij, dáš si?" "Táhni," řekl Vronskij, oblékaje si kabát, který mu podával sluha.
Princ se těšil zdraví, neobyčejneémi i mezi princi, gymnastikou a správnou péčí o tělo dosáhl takové síly, že přes všechny přílišnosti, jimž se oddával v radovánkách, byl svěží jako velká, zelená, lesklá holandská okurka. (:-))) )
"Nemohu žít, aniž vím, co vlastně jsem a proč zde vlastně jsem. A vědět to nemohu, nemohu tedy žít," říkával si Levin.
Tahle kniha mě překvapila. Celou dobu, co jsem jí četla, mě hrozně rozčilovala, protože mi všichni, co v ní vystupovali, přišli úplně totálně divný. Ten konec to ale rozčísl a asi se mi to líbilo. Ale podruhý bych to teda fakt číst nemohla.

