Come back, Antichrist!

Duben 2007

Koncert Deathstars

30. dubna 2007 v 10:02 | Kačík |  Kulturní zážitky
Týýýjo....no..včera jsem byla na koncertě Deathstars, byli ve Futuru...nó..a úplně úchvatný!! Fakt totálně skvělý...ten jejich zpěvák..já nevim jak ho mám nazývat, ale asi s úctou k němu teda Whiplasher ...prostě dokonalej, fakt jo. Mezi písničkama dost mluvil, takovou pěknou roztomilou angličtinou s tim jejich švédskym přízvukem, komunikoval s obecenstvem...no a já jsem se naštěstí dostala hodně blízko, ale teda nepoštěstilo se mi, abych si na něj mohla třeba sáhnout...ale mám pocit, že na mě dopadla kapka jeho potu, když byl fakt celkem blízko a řval do mikrofonu. Teda řval...to je právě to, že on úžasně zpívá, fakt zpívá, narozdíl od většiny těch metalovejch vymaštěnců, který do toho jenom chrčej...tenhle má parádní hlubokej hlas, no prostě je skvělej. Fakt se mi to hrozně líbilo, nó, akorát škoda, že to nebylo trochu delší...ale všechny moje oblíbený písničky..Tongues, Cyanide, Synthetic Generation, Blitzkrieg....chyběl mi tam akorát Syndrome a No light to shun, aby to bylo fakt bezchybný. Ale i tak to bylo bájo...a doufám, že ještě někdy přijedou, no.
Jo a ještě teda za zmínku stojej Mortiis, který tam byli jako předkapela, to jsou Norové a přišlo mi ti fakt vtipný, jak tam nastoupili drsný zmalovaný týpci s dlouhejma blonďatejma vlasama...prostě typický:-) Ale jako byli celkem dobrý, jenom jsem tam postrádala takovou nějakou..melodičnost..nebo tak.prostě dominantní tam byla řežba do bicích, všimla jsem si, že neměli ani basu, což mě dost překvapilo...a bylo to takový všechno stejný, nó..ale jako dobrý! Pěkně to tam před těma Deathstars připravili...
A původně tam měla hrát i česká Calathea, ale z toho nějak sešlo, nevim přesně kvůli čemu, ale bylo tam napsaný, že prostě nepřídou, no. Ale to mi zas tak nevadilo, stejně je za prvý neznám a za druhý jsem se šíleně těšila na DS...a skončilo to dřív.
Fakt se mi to celý hrozně líbilo.
Vote Deathstars for best newcomers!

povolání?

14. dubna 2007 v 17:50 | Kačík |  ANKETY
Tak se tak nudim...a řikám si, že už jsem dlouho nezaložila nějakou anketu...tak jsem něco vytvořila. Je to trochu tupý, ale napadlo mě to, když jsem přemejšlela nad svojí budoucností - abych se rozhodla, co budu dělat, že na to budu muset jít vylučovací metodou...protože na nic nemůžu přjít.


Million Dollar Baby

14. dubna 2007 v 17:36 | Kačík |  Million Dollar Baby
Million Dollar Baby
USA, 2004, 137 minut
Režie: Clint Eastwood
Hrají: Hilary Swank, Clint Eastwood, Morgan Freeman

Foto Kolja

12. dubna 2007 v 21:09 | Kačík |  Kolja
Picture

Kolja

12. dubna 2007 v 20:59 | Kačík |  Kolja
Kolja
Česká republika, 1996, 110 minut
Režie: Jan Svěrák
Hrají: Zdeněk Svěrák, Andrei Chalimon, Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Stella Zázvorková, Ladislav Smoljak

Změna místa

11. dubna 2007 v 21:43 | Kačík |  ‡ Marilyn Manson ‡
Jo a chtěla jsem ještě napsat: podle webových stránek Ticketpra je změna místa konání Mansonova koncertu - přesun do T-mobile arény (to je tam, kde se hraje hokej, na Výstavišti, pro ty, kterejm se to plete jako mně). Čas a datum zůstávají.

nedůležitej problém?

11. dubna 2007 v 21:24 | Kačík |  Co mě napadá..
Áchjo. Poslední dobou mě neustále přepadaj chmurný nálady a všechno je to kvůli tomu nejprimitivnějšímu "pudu"? zakládat a utvářet vztah s osobou opačného pohlaví (tim nechci nikoho diskriminovat). Asi bych to tak neřešila (nebo aspoň ne tak moc), kdyby najednou všichni kolem mě nezačínali s někym chodit, popřípadě chodili s někym už dlouho. Ale teď už je to vážně hrůza a nesu to dost špatně. Připadám si, že už musim bejt snad jediná holka ve věku 16, která s nikym nechodí. A co hůř, ještě nikdy s nikym nechodila. Chjo. Kdyby to aspoň všichni tak nerozebírali...ale už se vážně začínám cejtit bez jakejchkoli nadsázek a přehánění jako člověk, se kterym nikdo nikdy nebude chtít bejt, protože jsem naprosto divná...necpu se do společnosti, proč taky, když stejně nikdo netouží, abych se v nějaký společnosti vyskytovala...áchich áchich, já jsem si tady z toho nechtěla udělat ňákej ufňukanej zápisníček, ale prostě teď mám potřebu sdělovat to veřejně...deník už mi nestačí a do nikoho konkrétního hučet nechci, zvlášť do někoho, kdo s někym chodí, že...no nic no.

Kate Winslet

6. dubna 2007 v 20:41 | Kačík |  Herečky
Kate Winslet (* 5. 10. 1975, Anglie), jedna z nejhezčích hereček současnosti. Svojí postavou dokazuje, že herečky a celkově slavný a krásný ženy, nemusej bejt hubený jak lunt, ale můžou bejt normální a neztratěj žádný postavení či nabízené role, jenom si získaj respekt. Poprvý jsem jí viděla v přeslazenym Titaniku, musim ale říct, že se mi líbil. I ona se mi tam dost líbila, hrála skvěle. Dále jsem ji spatřila v Hledání Země Nezemě, kde byla taky supr, vážně se umí do tý role vyloženě vcejtit. Potom jsem jí viděla ve Věčném svitu neposkvrněné mysli, kterej se mi akožto film moc nelíbil, ona v něm ale byla jako vždy úžasná.
Můj pobyt ve Finsku jsme si náležitě užívaly taky díky filmům, na který jsme koukaly v noci...mezi které patřily i Prázdniny, celkem vtipá romantická podívaná, teda až na ten konec, to bylo dost přehnaný..ale jinak pěkný.
Kate Winslet
Kate Winslet
Kate Winslet
Kate Winslet

Carolyn Parkhurst - Babylonští psi

6. dubna 2007 v 17:08 | Kačík |  Ukázky z dobrých knih
Carolyn Parkhurst - Babylonští psi
Její rodiče se rozváděli a měla potíže ve škole - ale já to vykládám, jako by tohle byly důvody. Jako by se tkanina lidského trápení dala takhle rozplést na jednotlivá vlákna. Kolik mladých dívek mělo v tom roce problémy ve škole a s rodiči, a přesto je nikdy nenapadlo sáhnout po noži a přitisknout si jeho chladnou špičku na zápěstí? Ne. Je v tom mnohem víc a ani daleko racionálnější mysli, než je ta moje, se ještě nedopátraly všeho.
A právě když tam tak seděla na úzké porcelánové hraně s tváří přimáčknutou k drsné látce, napadlo ji, že by se mohla zabít, a náhle se v ní rozhostil klid. Mohla by to prostě udělat, říkala si, a ta představa v sobě měla jakousi nádhernou lehkost, jednoduchost.
Sebevražda je jen okamžik, vysvětlila mi Lexy. Takhle mi to popsala. Na okamžik přestane záležet na tom, že existují lidé, kteří vás milují, že svítí slunce a o víkendu má premiéru film, který byste strašně chtěli vidět. Znenadání vás zasáhne vědomí, že nic už nebude v pořádku, nikdy, a vy si položíte otázku: Je tohle ono? Začnete si říkat, že jste celou dobu věděli, že tohle přijde, jenom nemáte jistotu, zda právě dnešek bude tím dnem. A když o tom přemýšlíte příliš, tak pravděpodobně nebude. Ale postavíte se k té výzvě čelem. Zvednete nůž a zlehka si ho přitisknete ke kůži, podíváte se z okna v devatenáctém patře a pomyslíte si: mohl bych to udělat. Mohl bych to prostě udělat. A obvykle při pohledu do té hlubiny dostanete strach nebo pomyslíte na ty chudáky na chodníku dole - co když zrovna půjdou děti domů ze školy a po zbytek svých životů se budou pokoušet zapomenout na hrůzu, kterou jste je donutili spatřit? A ten okamžik pomine. Pomyslíte si, jak by bylo smutné, kdybyste ten film nikdy neviděli, a podíváte se na svého psa a napadne vás: kdo by se o něj asi staral, kdybyste odešli? A vrátíte se k normálu. Ale zůstane vám to v hlavě. I když tu výzvu nikdy doopravdy nepřijmete, poskytuje vámj jistou útěchu myšlenka, že den si můžete zvolit sami. Zasunute si ji kamsi dozadu do mozku jako kyselý bonbon pod tvář a nakrabacená vzpomínka, která po ní zůstane, drsné potěšení z jazyka klouzajícího po té zvrásněné krajině, je naprosto stejná.
"Prostě si jenom nejsem jistá, jestli je fér dát nějakému dítěti za matku zrovna mě."
Vědět tak včera co vím dnes
do rukou bych nůž vzala
a místo šedých očí tvých
dvě oči z jílu dala
a vědět včera, drahý můj,
že mi tě přijde vzít,
do hrudi bych ti vložila
kámen co nezná cit.
Jaké to je, Lexy? Probudíš se a cítíš - co? Tíhu, vnitřní bolest, váhu, ano. Tiché hroucení těla. Pocit, jako každá vnitřní ploška v tobě byla rozedřená do krve. Hlas v tvé hlavě - ne, ne hlasy, není to jako slyšet hlasy, nic tak šíleného, pouze tvůj vlastní vnitřní hlas, který říká "Na rohu zahni doleva" a "Nezapomeň se stavit na poště", akorát že teď říká "Nenávidím se". Říká: "Chci zemřít."
Nepochybně zajímavá kniha, má jenom jedno takový mínus a to, že o ničem nevypovídá. Na konci si prostě řeknete: A jako co? Ale jinak se mi to líbilo.

Ladislav Mňačko - Někdo mě chce zabít

6. dubna 2007 v 16:11 | Kačík |  Ukázky z dobrých knih
Ladislav Mňačko - Někdo mě chce zabít
Lov byl v pradávných dobách neobyčejně těžkou, namáhavou a nebezpečnou dřinou. Člověk se jí mohl snadno vyhnout tím, že zabil toho, kdo byl při lovu úspěšný, ulovil už horu masa a pak zmožen hodokvasem vedle ní tvrdě usnul. A na tomto přirozeném lidském sklonu se dodnes pranic nezměnilo. Stačí pozorovat malého kluka, jak si hraje. V ruce drží neforemný klacek a mlátí jím do všeho, co mu přijde do cesty. Zabíjí. Zabíjí s radostí, zabíjí z rozkoše. Ještě ho nenaučili, aby se přetvařoval, ještě je v něm lidská přirozenost, ještě není schopen toho, aby se na svou vyhlédnutou oběť usmíval, ještě v něm není falše a rafinovaná prohnanost.
Půjde-li to takhle dál, budeme se pokaždé, když budeme muset vyjít ven, plížit ve stínu až po zuby ozbrojení a budeme střílet a házet granáty nebo bomby na všechno, co se před námi pohne? Kdo vystřelí první, ten přežije.
"Jenže, můj milý, co to je být úplně normální? Nikdo není normální. Nikdo není duševně úplně zdráv. V každém z nás dřímá šílenství, tak jako v každém číhá rakovina."
Jsem blázen.
"Násilí je v nás, je naší potlačovanou přirozeností. Proč se proto snažíme být jiní, proč se snažíme vypadat jinak? Proč mluvíme o svobodě, když chceme vládnout a ovládat? Proč mluvíme o lásce, když bychom chtěli zabíjet? Na co jsme vlastně tak pyšní? K čemu je ta naše vychvalovaná kulturnost, když připouští, aby byly ničeny a vyhlazovány obrovské společenské celky?"
Nebyl bych tu, ale jaký je vůbec rozdíl mezi životem, jaký vedu, a nebytím?
Všichni musí zemřít. Je jenom otázkou jak, kdy a kde.
Prostě skvělý. Výborný téma, úžasně napsaný...prostě nemám slov.

Richard Bach - Příručka mesiáše

6. dubna 2007 v 15:51 | Kačík |  Ukázky z dobrých knih
Richard Bach - Příručka mesiáše
Mraky se nestarají o to, zda spadnou do moře, protože nemohou a) spadnout ani b) utopit se. Mají však svobodnou volbu věřit, že spadnout mohou, a pokud budou chtít, mohou mít i strach.
I ti nejšťastnější a nejúspěšnější lidé někdy přemýšleli o sebevraždě. Rozhodli se však, že ji nespáchají.
Všechno je z nějakého důvodu přesně takové, jeké to je. Drobky na vašem stole nejsou žádnou mystickou připomínkoou koláče z dnešního rána. Jsou tam proto, že jste se rozhodli je neuklidit. Bez výjimek.
Kdyby se vám Bůh podíval upřeně do očí se slovy "Přikazuji ti, abys byl/a na světě šťastný/á, dokud budeš naživu!" Co byste udělali?
Proč si myslíte, že jste divní a odlišní, že stojíte osaměle stranou, když jde jen o to, že jste dosud nenašli svou rodinu?
Zapomeňte na víru. K tomu, abyste mohli létat, nepotřebujete víru; stačí pochopit techniku letu.
Milovat někoho bezpodmínečně znamená nestarat se, kým je nebo co dělá. Bezpodmínečná láska vypadá navenek podobně jako nezájem.
Celý život čekáte na Někoho, kdo vám porozumí a bude vás přijímat takové, jací jste. Nakonec zjistíte, že ten Někdo jste celou dobu byli vy sami.
Ptačí mládě, které chce poprvé vyletět z hnízda, skočí, protože důvěřuje svým křídlům; lumík skáče proto, že to dělají všichni. To, co je pro jednoho cesta k novým dimenzím, může být pro druhého sebevražda.
Proč se trápit prožíváním nešťastného života?
Možná si toho nejste vědomi, ale víte to.
To, co Je, je Život, Láska, Nádherné TO ve středu vaší bytosti. To, co Je, neuznává časoprostorová omezení ani vaše trápení, obavy nebo názory. Nevnímá vás jako vzpřímené dvojnožce na třetí planetě od malého Slunce na kraji malé galaxie v bezvýznamném vesmíru, vsunutém na okamžik mezi biliony jiných vesmírů. Vidí ve vás Jeho odraz a dává vám naprostou svobodu udělat vše, co si přejete, jenom ne umřít.
Toto je test na zjištění, zda je vaše poslání na zemi u konce: Jste-li naživu, pak není.
Pojmenovat nějakou věc je neškodné. Pojmenovat myšlenky znamená vytvořit náboženství. Ať vás to ani nenapadne!
To, čemu housenka říká konec světa, nazývá mistr motýlem.
Žádný Bůh, který vyžaduje uctívání, neexistuje.
Nic v této knize nemusí být pravda.
Jsou to vlastně jenom tyhle výroky. Není to klasická kniha. Přesto mě tak vzala, že si jí prostě musim pořídit. On ostatně je celej hrozně dobrej. Já osobně ho mám fakt ráda. Myslim Bacha.

J.W. Goethe - Utrpení mladého Werthera

6. dubna 2007 v 15:33 | Kačík |  Ukázky z dobrých knih
J.W. Goethe - Utrpení mladého Werthera
Jaký by to musil být tupý chlap, aby se mu Lotta jen líbila, aby mu nezabírala všechny smysly a všechen cit!
Mohl bych žít nejkrásnějším, nejšťastnějším životem, kdybych nebyl blázen.
Připomněl jsem mu tedy dívku, kterou před nějakou dobou vytáhli mrtvou z vody, a opakoval mu její historii. Dobré, mladičké stvoření, vyrostlé v úzkém kruhu domáckých prací, týden co týden stejných, neznající jiné vyražení než projít se v neděli s kamarádkami za městem, v parádě, kus po kusu nastřádené, jednou za uherský měsíc si zatančit a leda ještě potlachat si s gustem a od plic se sousedkou o původu nějaké hádky nebo pomluvy - ohnivá povaha této dívenky pocítí konečně potřebu hlubších vzruchů, podněcovanou ještě lichotkami mužů, všechny její dosavadní radosti ji jedna po druhé omrzí, až konečně potká člověka, k němuž ji neodolatelně strhuje neznámý cit, na něhož upíná všechny své naděje, pro něhož zapomíná na svět kolem sebe, nic nevidí, nic neslyší, nic necítí než jeho jediného, po ničem netouží než po něm, po jediném. Nezkažena prázdnými radovánkami vrtkavé marnivosti, jde její touha přímo za svým cílem: chce být jeho, ve věčném spojení chce nalézt všecko štěstí, jehož se jí nedostává, chce užít všech radostí, po nichž toužila. Opětované sliby, zpečeťující splnění všech nadějí, smělé laskání, stupňující její žádostivosti, zajmou její duši celou; vznáší se v polovědomí, v nejasné předtuše všech slastí, je napjata až na nejvyšší stupeň, kde konečně vztahhuje ruce, aby uchopila všechny své tužby - a její milý ji opustí. - Ustrnulá beze smyslů, stojí nad propastí, a kolem ní je čirá temnota; naděje není, není útěchy, není sebemenší tuchy, neboť opustil ji ten, kým jedině žila. Nevidí širý svět, jenž leží před ní, nevidí množství těch, kdo by jí mohli nahradit, čeho pozbyla, cítí se sirá, všemi opuštěná - a slepě, sevřena strašlivou bídou svého srdce, vrhne se dolů, aby v smrti, objímající ze všech stran, udusila svá muka.
Nechápu někdy, jak ji může, jak ji smí mít rád jiný, když já ji přece jediný tak vroucně, tak z celého srdce miluji, nic jiného neznám, nevím a nemám než ji.
Povinná četba, která mě chytla za srdce. Ačkoli u knih normálně nebrečim, u tadytý jsem to nevydržela.