Come back, Antichrist!

J.W. Goethe - Utrpení mladého Werthera

6. dubna 2007 v 15:33 | Kačík |  Ukázky z dobrých knih
J.W. Goethe - Utrpení mladého Werthera
Jaký by to musil být tupý chlap, aby se mu Lotta jen líbila, aby mu nezabírala všechny smysly a všechen cit!
Mohl bych žít nejkrásnějším, nejšťastnějším životem, kdybych nebyl blázen.
Připomněl jsem mu tedy dívku, kterou před nějakou dobou vytáhli mrtvou z vody, a opakoval mu její historii. Dobré, mladičké stvoření, vyrostlé v úzkém kruhu domáckých prací, týden co týden stejných, neznající jiné vyražení než projít se v neděli s kamarádkami za městem, v parádě, kus po kusu nastřádené, jednou za uherský měsíc si zatančit a leda ještě potlachat si s gustem a od plic se sousedkou o původu nějaké hádky nebo pomluvy - ohnivá povaha této dívenky pocítí konečně potřebu hlubších vzruchů, podněcovanou ještě lichotkami mužů, všechny její dosavadní radosti ji jedna po druhé omrzí, až konečně potká člověka, k němuž ji neodolatelně strhuje neznámý cit, na něhož upíná všechny své naděje, pro něhož zapomíná na svět kolem sebe, nic nevidí, nic neslyší, nic necítí než jeho jediného, po ničem netouží než po něm, po jediném. Nezkažena prázdnými radovánkami vrtkavé marnivosti, jde její touha přímo za svým cílem: chce být jeho, ve věčném spojení chce nalézt všecko štěstí, jehož se jí nedostává, chce užít všech radostí, po nichž toužila. Opětované sliby, zpečeťující splnění všech nadějí, smělé laskání, stupňující její žádostivosti, zajmou její duši celou; vznáší se v polovědomí, v nejasné předtuše všech slastí, je napjata až na nejvyšší stupeň, kde konečně vztahhuje ruce, aby uchopila všechny své tužby - a její milý ji opustí. - Ustrnulá beze smyslů, stojí nad propastí, a kolem ní je čirá temnota; naděje není, není útěchy, není sebemenší tuchy, neboť opustil ji ten, kým jedině žila. Nevidí širý svět, jenž leží před ní, nevidí množství těch, kdo by jí mohli nahradit, čeho pozbyla, cítí se sirá, všemi opuštěná - a slepě, sevřena strašlivou bídou svého srdce, vrhne se dolů, aby v smrti, objímající ze všech stran, udusila svá muka.
Nechápu někdy, jak ji může, jak ji smí mít rád jiný, když já ji přece jediný tak vroucně, tak z celého srdce miluji, nic jiného neznám, nevím a nemám než ji.
Povinná četba, která mě chytla za srdce. Ačkoli u knih normálně nebrečim, u tadytý jsem to nevydržela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama