Áchjo. Poslední dobou mě neustále přepadaj chmurný nálady a všechno je to kvůli tomu nejprimitivnějšímu "pudu"? zakládat a utvářet vztah s osobou opačného pohlaví (tim nechci nikoho diskriminovat). Asi bych to tak neřešila (nebo aspoň ne tak moc), kdyby najednou všichni kolem mě nezačínali s někym chodit, popřípadě chodili s někym už dlouho. Ale teď už je to vážně hrůza a nesu to dost špatně. Připadám si, že už musim bejt snad jediná holka ve věku 16, která s nikym nechodí. A co hůř, ještě nikdy s nikym nechodila. Chjo. Kdyby to aspoň všichni tak nerozebírali...ale už se vážně začínám cejtit bez jakejchkoli nadsázek a přehánění jako člověk, se kterym nikdo nikdy nebude chtít bejt, protože jsem naprosto divná...necpu se do společnosti, proč taky, když stejně nikdo netouží, abych se v nějaký společnosti vyskytovala...áchich áchich, já jsem si tady z toho nechtěla udělat ňákej ufňukanej zápisníček, ale prostě teď mám potřebu sdělovat to veřejně...deník už mi nestačí a do nikoho konkrétního hučet nechci, zvlášť do někoho, kdo s někym chodí, že...no nic no.


Ale Octe, nic si z toho nedělej, to jednou přijde...