14. června 2007 v 20:41 | Kačík
|
Oukej, takže je to tu. Konečně jsem (možná) schopná napsat něco smysluplnýho o koncertu mýho soukromýho boha MARILYNA MANSONA, kterej proběhl včera, v T-mobile aréně(dále jen T-ma). Protože když jsem se dneska dopotácela ze školy domů, byla jsem totálně mrtvá a musela jsem si jít hned lehnout.
Takže. Ke vchodu T-ma jsme přišli nedočkavě už ve třičtvrtě na šest (šla jsem s Honzou, což je zároveň kluk mé největší kamarádky a zároveň kluk z kapely, kytárista). Před arénou už postávaly hloučky temně oblečenejch lidí - maximální fanoušci, to znamená, že vypadali jako blázni, byli navlečený v černejch poloroztrhanejch hadrech a tunu děsivýho mejkapu, pak ty normálnější, který byli decentně zmalovaný a ústupek v oblečení bylo tričko s motivem Marilyna Mansona nebo nějaký jiný podobný kapely (což jsem byla i já) (jo a viděla jsem tam dokonce i postaršího chlapíka s tričkem Helloween, tak jsem se divila, co tam dělá spídmetálista), no a pak ty úplně normální - v téměř civilním oblečení. Rozhodně se to tam ale černalo, všichni jen tak zevlili a konverzovali až do sedmi, kdy se konečně sekuriťáci uráčili otevřít. Okamžitě jsme se začali cpát dovnitř, když jsme se dostali do chodby, koupili jsme si pivo, abysme měli ňáký tekutiny, to je důležitý, ne? a šli jsme se radši hned postavit do narůstajícího kotle. Což bylo dobře, protože se tam pak všichni nahrnuli a ňák víc dopředu bysme neměli šanci se dostat. Kupodivu téměř přesně v osum začala hrát předkapela Vladivojna La Chia, aspoň doufám, že se to tak píše, což byla ženská oděná v červenej upnutej obleček, červenej pláštík a takový červený blejskající se vícerohy? něco jako strom?..no prostě měla na hlavě takovej třpytivej útvar, sebou měla šikovnýho kytáristu a basáka a hustýho bubeníka. U ní samotný...líbilo se mi, že to uměla pořádně rozjet a zahulákat do toho, ale teda ten její zpěv...byl prostě takovej ječivej, vysokej...no to fakt nic moc. Takže jsem byla ráda, že po třičtvrtě hodině skončila. Takže jsme byli všichni natěšený na Antikrista, až konečně on rozjede svojí šou, jenže...ten sobec nás nechal celou hodinu čekat, teď tam bylo totální vedro, všichni na sobě natlačený, všichni propocený, hrůznej vzduch a eště ke všemu jsem byla děsivě unavená, takže mi bylo na omdlení a usínala jsem...z repráků tam pouštěli trapnou hudbu typu Linkin Park, no prostě fakt, to mě teda naštvalo. Což ale ze mě opadlo ve chvíli, kdy se konečně setmělo, obrovská plachta se symbolem MM se zvedla a za ní vystoupil bůh se svojí kapelou, má novýho klávesistu (Chris Vrenna), vlastně celkově ta sestava byla dost proházená, protože Tim Skold hrál na kytáru a jako basák byl Rob Holliday. Začali jako obvykle If I Was Your Vampire, pokračovali Disposable Teens a pak už to jelo...nepamatuju si přesně pořadí, ale zahrál skladby z toho novýho alba jako Heart-Shaped Glasses a Just A Car Crash Away, no ale pak samozřejmě hity jako Sweet Dreams, Fight Song (!! moje nejoblíbenější), The Nobodies, Rock Is Dead, Dope Show...a tak dál. Byl celkem dobrej kotel, jenom co nemám ráda je to, když se všichni začnou hrozně moc hejbat a odstrkaj mě někam do pryč, tak pak netušim kde jsem a kde je ten druhej člověk, což se tam samozřejmě stalo. ON byl skvělej, pěkně zpíval, mrzelo mě akorát, že téměř vůbec mezi písničkama nemluvil, snad jenom jednou něco pořádně řekl a taky mi přišlo, že toho má dost, anebo na něm byl vyloženě vidět ten rozvod. Protože když tenhle koncert srovnám s tim, co jsem viděla naživo buď na dvd Guns, God and Government, nebo jenom prostě na videích live, tak to byla slabota v tom, že tam jako v zásadě nic nedělal a přišel mi takovej jakoby zlomenej, takovej normální. Prostě jenom chodil a zpíval, sem tam se snížil skoto na zem a (jak trefně vyjádřil Honza) hrabal si do kalhot. Ale jinak nic. Ale i tak se mi to fakt líbilo, splnil se mi jeden z mejch životních snů - vidět MM naživo. Zakončil to lehce pompézně na obrovský židli přistavený na pódium, na který se téměř ztrácel a pak..to prostě najednou skončilo. To mě taky trochu vyvedlo z míry - čekala jsem, že to bude delší. Ale vážně, takhle to zní, jako bych si furt na něco stěžovala, ale bylo to fakt absolutně skvělý a úžasný, úchvatná hudba, dokonalej zpěv, mnou nejobdivovanější člověk. Ale asi se to ne všem líbilo (aspoň dvakrát jsem posléze slyšela od dvou holek názor.."už nikdy nejdu na Mansona.."). Ačkoli, musim přiznat...čekala jsem od toho víc... ale i tak jsem byla nadšená.
Po skončení jsme se zas vyvalili ven, kde bylo pěkně nastláno, no nechtěla bych tam uklízet, a my jsme po dalším pivu zas jeli domů. Nastoupila jsem do tramvaje společně s dalšíma fanouškama, no ty lidi vypadali docela vyděšeně, co už tam seděli. Na Holešovicích bylo nás spřízněnců furt celkem dost, ale na Florenci už to řídlo. A všimla jsem si jediný holky, která jela stejně jako já na Černej Most.
Spát jsem šla asi ve čtvrt na dvě, sice se skvělym zážitkem v sobě, ale zároveň s takovou podivnou prázdnotou - najednou už se nemám na co těšit...
já vim přesně tenhle pocit znám,ale to má člověk po každým koncertě na kterej se třeba těší půl roku a pak najednou po dvou hodinách nic,jinak to co Marilyn předved v Praze tentokrát to byl opravdu slabej odvar třeba oproti jeho prvnímu koncertu tady.Vždycky mně připadal takovej nezdolnej,jako bůh kterej má publikum absolutně ve své moci,ale tentokrát to bylo takový jsem nešťastný,mám toho dost,sice miluju hudbu,miluju koncerty,ale teď bych si pootřeboval dát pauzu půl roku nejmíň a pak bych snad konečně byl schopný koncertovat.Toť vše .To byl můj názor na Marilyna