Málokdy mám pocit, že jsem šťastný. Zato si často vzpomínám, kdy jsem byl šťastný. Zvláště když sedím v kuchyni zabalený do neviditelného přehozu sešitéhu z nejlepších chvilek včerejšků. Ty cenné věci - zbytky ze žití - zůstávají, aby pomáhaly srdci a duši přežít. Jenom z nich se žít nedá. Ale bez nich život nestojí za to.
Naší filozofií bylo, že když už nám stejně má být špatně, je lepší se do toho pořádně obout a doopravdy se zničit. Je to jeden z přístupů k životu - jít až nadoraz a nést si následky.
Čím to je, že lidé zaplatí dolar, aby se k smrti báli, a ještě si plně uvědomují, že než to skončí, nejspíš jim bude špatně?
Tenoučká knížečka s autorovejma úvahama, myšlenkama, vzpomínkama...zajímavé, ačkoli semtam poněkud nudné. Píše tak..jak to říct..jakoby sebevědomě. Mám z toho pocit, že si myslí, že si to přečte každej a že od něj všichni četli všechno. Ale možná to tak není a já zas hledám něco v ničem.

