Mám umřít teď, nebo až za chvíli?
Jsem nachcípaná a nemám samozřejmě nic lepšího na práci, než se dloubat v minulosti a vzpomínat na něco, co už dávno není. Achjo. Takže mě to samozřejmě vrhlo do debilní nálady.
...jak jsem ho objala před Suterénem...jak mi na konci kvinty řekl Čau Katko a satansky se pozdravili...jak jsem si mu stěžovala, že jsem blázen...jak jsem se na společenskym večeru choulila pod jeho bundou a povídali jsme si mimo společnost...jak jsem s nim na výletě hrála fotbálek a celý jsem mu to zmrvila a on řekl, že hraju skvěle...jak jsme se krátce objali na začátku školního roku...jak mi v Ideálu řekl, že hezky kouřim...jak se mě ptal, jestli v brejlích vypadá jako John Lennon...jak mluvil s poetičností o kapačce...jak jsem objala Anetu a on nás obě dohromady...jak mi půjčil to osudný cédéčko Gamma Ray a při tom jsem se ho úplně bála...jak jsme s nim a Anetou jeli na Floru a já se neuvěřitelně ztrapnila...jak jsem mu předkládala svojí marvinovskou teorii o tom, že život si můžeš hnusit nebo ignorovat, ale líbit se nemůže nikomu...jak mi o Vánocích řekl, že potřebujě dárek pro mně...jak jsem s nim byla na cígu a on mluvil o Klárce...jak jsme se s holkama sešly s klukama a šli jsme s nima k Čongovi a on se vynořil vedle mě a já se hrozně lekla...jak hrál na výletě na klavír a mě to málem rozbrečelo...jak mi řekla Johana, že se ho ptala, kdo si myslí, že by byl z holek ze třídy hezkej kluk a on řekl, že já...jak se mě profesorka ptala, jestli jsme kamarádi a já řekla, že ne a seděli jsme spolu...jak na lyžáku řikal, že je taky napůl slepej...jak jsem ho naprosto neočekávaně potkala na lyžáku s táborem v autobuse...jak mě utěšoval ve vlaku cestou z ňákýho výletu...jak mi tehdy na jedný výstavě řekl, že mě má rád jako kamarádku, když jsem ho osočila, že mě rád nemá...jak jsem se mu zpovídala z Marilyna...jak jsme spolu hovořili asi čtyry hodiny na icq...
Bože, už ne!! Nesnášim paměť!!!

