Come back, Antichrist!

Změna. K lepšímu/k horšímu? Nevim.

25. října 2007 v 23:48 | Kačík |  Co mě napadá..
Dneska mě napadla taková věc. Zas po dlouhý době jsem viděla svoji velkou kamarádku - lépe řečeno asi spíš už bejvalou kamarádku. Chodily jsme spolu 6 let do třídy, na začátku prázdnin se ale odstěhovala na Šumavu a najednou je to všechno pryč. Předtim byla jedna z mejch nejlepších kamarádek, byla jeden z jedinejch dvou lidí, u kterejch mám pocit, že jim můžu řikat prostě úplně všechno a oni se na mě nebudou dívat jako na blázna, myslet si o mně všelijaký věci apod. Ale ona to prostě najednou skončila, těch šest let najednou jakoby vůbec neexistovalo, prostě mám pocit, že se mezi námo přetrhlo ňáký to "důvěrnější pouto". No a dneska, když jsem s ní hovořila, jsem si najednou uvědomila, že s ní mluvim naprosto naprázdno - o škole a tak. Nezmohla jsem se na nic víc. Asi je to částečně taky tim, že přes prázdniny jsem se v tomhle směru hodně změnila. Ztratila jsem schopnost už jakýkoli komunikace. I dřív mi občas dělalo problémy mluvit s nějakejma lidma, teď to ale ještě zesílilo. Prostě když nechci, tak nic neřikám a absolutně mi to nedělá problém. To jsem dřív nedokázala. Furt jsem něco mlela, nezáleželo mi na tom, jestli to toho druhýho zajímá nebo ne. Prostě jsem furt mluvila a mluvila, mohla jsem si stokrát říct, že už prostě ne, konec, nebudu nic řikat, stejně jsem musela. Nedalo mi to.
Ale teď, teď je to vážně jiný. Hodně jiný. Za prvý jsem si teda uvědomila, jak je ode mě příšerně sobecký, když mám potřebu neustále mluvit o sobě, o svejch "problémech" a tak, takže jsem to v době prostě udusila, což nakonec nebylo tak těžký, protože když o tom člověk nemá s kym mluvit, tak to prostě jinak nejde. No a za druhý právě o těch prázdninách jsem byla dost často v určitym slova smyslu sama. Jako celý první tři tejdny jenom s rodinou a s nima se o tom mluvit nedá. Potom doma. Nikdo. Pokud jsem se náhodou s někym viděla, byly to hlavně ty zážitky a né ani tak pocity apod. Potom dvoutýdenní voda, na který jsem teda popravdě příšerně trpěla, protože jsem si tak moc potřebovala s někym pořádně pokecat....ale prostě to nešlo. Musela jsem si s tim poradit sama.
A tak to vzniklo. Teď se dá říct, že už se vážně s moc lidma nebavim. Je to hlavně moje vina, moje debilní povaha, můj stupidní charakter. Protože tim, jak jsem se v tomhle tak trochu uzavřela do sebe, jsem si vlastně i zavřela bránu k ostatním lidem. Achjo.
Proč vždycky já???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MrsBloodshot MrsBloodshot | Web | 26. října 2007 v 9:21 | Reagovat

ja se na vsecky vysrala a bavim se jen s tema , se kteryma chcu , ostatni nevnimam ...

2 kačík kačík | Web | 28. října 2007 v 15:09 | Reagovat

tak nějak, no..u mě je problém ten, že těch lidí, se kterejma se chci bavit, je strašně málo..a pak si vlastně sama sobě stěžuju, že se se mnou nikdo nebaví..prostě hrůza.

3 MrsBloodshot MrsBloodshot | Web | 29. října 2007 v 15:56 | Reagovat

jj , napodobne , kdybych si mela vybrat pratele , tak bych mezi ne zaradila spis lidi , co znam pres icq a blog , samo , ze mezi ty patris i ty , smutny na tom je to , ze kolem sebe moc takovejch existenci nemam ... Autorizuj si me prosim na icq : 375 515 797 , moc rada bych si te vyzpovidala , hodily bychom debatu atd ... jestli  samozrejme chces :-) na icq mam prezdivku citajici jedno ubohy pismenko B :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama