Tak jsem právě dočetla Relikvie smrti a nezbývá mi, než si jako obvykle říct...Achjo. Už to prostě není to, co bejvalo. Harry si o sobě myslí bůhvíco, celá knížka je doslova natřískaná těma nejnepravděpodobnějšíma událostma a akcema, z nichž každá skončí stejně - hlavní trojka vyvázne na tu nejposlednější chvíli díky nějaký absolutně nečekaný pomoci živá a zdravá. Některý věci jsou dost přitažený za vlasy a ten konec...ten konec teda překousnout nedokážu. Nemůžu říct, že by se mi celá knížka nelíbila. Jo, je dobrá, je to přece jenom furt můj milovanej Harry Potter, ale ten konec jí neodpustim nikdy. Jak mohla sklouznout k těm příšernejm kýčům? Tak moc jsem doufala, že se toho vyvaruje. Že to skončí nějak přiměřeně. Ale tohle, to už je moc.
Nechci tady psát všechny výhrady, protože bych prozradila příběh a tak, ale je jich teda celkem dost. Já vim, je to těžký napsat poslední část takovýhohle díla tak, aby nikoho nějak výrazně nepohoršila, ale tak nějak jsem prostě čekala, že si udrží nějakou úroveň a že když se už v pětce Harry Potter změnil z pohádky spíš v něco jako psychologickej thriller, že se toho teda bude držet, jak to ostatně udělala, ale až do úplnýho konce! A ne aby poslední dvě kapitoly byly...no jako v pohádce. Prostě achjo. Trochu mě to zklamalo.


Uff,teda...musim se přiznat,zatim jsem to nečetla,ale slyšela jsem různý teorie o konci :D No,uvidíme :D Pravda je,že pohádky od jisté doby zrovna nemusím :D