Come back, Antichrist!

Březen 2008

7007..uá!

31. března 2008 v 19:43 | Kačík |  Co mě napadá..
7007...víte, co to je za číslo? To je počet návštěv na tomhle, co se jmenuje blog. Přijde vám to málo? Přijde vám to hodně? Mně to přijde jako extrémně velký a poněkud magický číslo. Takže píšu. Akorát je mi trochu líto, že jsem prošvihla tu sedmitisícovku (což mi připomíná, že jsem dneska viděla chlápka, kterej platil pětitisícovkou...nechci vypadat jako buran, ale tak ňák jsem nevěděla, že takhle velký peníze pohromadě existujou ..). No. Ale jinak mi není nic moc, lépe řečeno čím dál hůř. Šíleně se bojim, abych to vydržela do toho čtvrtka, do koncertu. Prostě buď se musim nějak účinně vyléčit (jak?), nebo to prostě musim nějak překlepat a lehnout až v pátek. Ale nechápu to, o víkendu mi bylo ještě docela normálně...v sobotu jsme měly s holkama (=mé dvě nejlepší kamarádky) naši již tradiční akci kuřepivo, která se vydařila, až na to, že jsem musela jet z jednoho konce Prahy na druhej, no nechápu, proč musíme bydlet fakt tak směšně daleko od sebe.
A teď si uvědomuju jednu kruci věc a to, že se mi z tadytoho vážně stává deník a to jsem vůbec nechtěla (vlastně si uvědomuju, že poslední dobou nepřibejvaj jiný články než z rubriky Co mě napadá..jak ubohé). Teda ne úplně regulerní, nemůžu (a teda hlavně nechci) sem psát některý debilní věci z mýho absolutního soukromí, což je ale vlastně možná dobře, jinak bych potom už nepsala o ničem jinym a stal by se tady z toho jeden velkej uplakanej žaltář, protože já si vážně furt jenom stěžuju, až už to není hezký. Ale potřebuju to, no. Tak se na mě, prosím, nezlobte.

Den k ničemu

27. března 2008 v 22:27 | Kačík |  Co mě napadá..
Tyjo, tak blbej den..už jsem dlouho nezažila. Do školy jsem byla nucená vstávat už v šest, bylo to tam totálně k ničemu, dneska ale vážně, prostě nedělo se absolutně vůbec nic, jenom jsem tam musela přežít v dost strastiplnejch podmínkách, protože mě začal bolet zuby a s nima i vrchní dáseň, z toho mě rozbolela hlava a nakonec se do toho přidalo i břicho, fakt super. Nejsem hypochondr, ale tohleto mě vytáčí. A doma teda fakt nic moc. Aspoň že ta relativně vtipná zkouška byla. Ale teda teď mě vážně hodně potěšilo to, kolik jsem tu našla novejch komentářů, vážně vám všem děkuju, vždycky mě to tak potěší. Jo a taky jsem našla super tlačítko, kterýho jsem si nikdy předtim nevšimla, že by tu bylo a to: zarovnání do bloku. Tak třeba se ty články budou dát i číst.

do-taz-ník (jak jsem mohla??)

25. března 2008 v 21:51 | Kačík |  O mně..
Fajn, jedna z mých podivných příbuzných mi poslala tento dotazník (proč to chce vědět??) a já jsem se duchaplně rozhodla, že když už to dělám, tak že to dám i sem. Když už, tak už.
Je někdo na světě, kdo o tobě ví úplně, úplně všechno? Někdo, jako tvoje zpovědnice?
úplně všechno ne.
Kolik opravdových přátel kolem sebe máš?
opravdových přátel...mmm..z mýho pohledu dva, z jejich pohledu nevim.
Co tě napadne pod slovem "Anděl"? Představuje smutek nebo nevinnost a něžnost?
anděl. hmm. to je pro mě dost obšírný téma. ale smutek vůbec, něžnost taky vůbec, nevinnost možná. prostě něco neskutečnýho. duše dobrejch lidí.
Co pod slovem "Smrt"?
začátek konce. přechod do jiný dimenze. únik (bohužel neznámo kam).
Myslíš, že až jednou přijde tvá osudová chvíle, že se později znovu narodíš? Zkrátka, věříš na posmrtný život?
posmrtný život duše ano, to ale nemusí znamenat, že se znovu narodí. (aspoň v to doufám!)
Věříš, nebo si to alespoň myslíš, že žije ve vesmíru jiná "populace" lidí?
myslim si to, věřim tomu. není přece možný, aby v celym vesmíru nebyl žádnej jinej život kromě tadytoho, čemu my tak vznešeně řikáme..

Hahaha

23. března 2008 v 20:19 | Kačík |  Co mě napadá..
Tak..včerejší koncert se nepoved, zato ta akce potom stála za to, takže jsem spokojená :) A neskutečně unavená. Myslim, že když řeknu, že jsem spala hodinu, takže trochu přehánim. No. Ale teda teď jsem náhodou natrefila na tento odkaz a málem jsem se uválela smíchy. Protože mi to řeklo, že podle jedný fotky vypadám nejvíc jako Ville Vallo...:D Ale vono fakt hrozně záleží na fotce..protože když má člověk rozpuštěný černý vlasy a namalovaný oči a tváří se schválně výhružně :), tak to je jasný...ale když jsem tam nahrála jinou fotku, na který vypadám absolutně normálně (já se totiž fakt téměř nikdy nemaluju a když už, tak fakt málo..), tak mi vyšla nejvíc Renée Zellweger. Což je zas naprostej opak. No prostě je to každopádně stejně vtipný.

Podruhé..a snad ne naposled :)

22. března 2008 v 16:22 | Kačík |  Co mě napadá..
Ach pomoc, dneska máme druhej koncert. Asi tak do oběda jsem byla totálně v pohodě, vůbec jsem to ňák nevnímala, neřešila, neuvědomovala si to..ale teď to na mě začalo dolejhat...a jsem tak hrozně nervózní! Achjo. Vlastně jsem si teď uvědomila, že bych nám mohla udělat reklamu..pokud se někdo dneska večer nudíte, přijďte do Motoráje..od sedmi tam budem hrát. Pravděpodobně. Bože. Vždycky si začnu řikat, že už bych se třeba mohla začít nějak připravovat a pak si uvědomim, že je ještě moc brzo..ale teda teď už je docela správnej čas, hodina do odchodu..tak jsem to strávila psaním neduchaplnýho článku, ale já fakt nejsem moc schopná jako nic dělat...pomoooc!

Jiří Wolker - Těžká hodina

21. března 2008 v 18:24 | Kačík |  Ukázky z dobrých knih
Nikdy, fakt nikdy bych nečekala, že sem budu dávat něco od Wolkera. Ale když tyhlety dvě básně mě prostě fakt uchvátily. Zase mě něco překvapilo.
Balada o nenarozeném dítěti
Nejdřív se na sebe usmáli,
potom se do sebe zamilovali
u lucerny na nábřeží,
kde voda běží a běží
a lidé stojí, jako by odrazem světel na ní byli.
Nakonec se spolu políbili.
Milenci jsou lidé bohatí,
pokladů mají, že jich nelze vypočítati:
ruce, oči, prsa a ústa.
"Za město, má milá,
vede cestička bílá
a za městem hluboko v obilí
se zelené meze zrodily.
Tam poklady své spočítáme,
tam si je věrně
odevzdáme,
aby nám neshořely
nebo neodletěly
jako ptáci
ohniváci."
Za město šli a večer už byl,
o lásku nadarmo nikdo neprosil;
i mladí se smějí milovat,
i chudí se smějí milovat,
z lásky se člověk narodil,
za město šli a večer už byl.
Zprvu se bránila,
zprvu se bála,
nakonec se ale přece odevzdala.
Proč bych mu tělo své nedala,
tělo své z krve a života,
když jsem mu srdce už dala,
své srdce z krve a života?
Láska je žena a muž,
láska je chleba a nůž.
Rozřízl jsem tě, má milá,
krev teče mýma rukama
z pecnu bílého.
Když nohy domů se vracely,
daleko bylo od dveří k posteli,
když noc hoří, peřiny nehřejí,
té noci na srdci se jí
dětská ústa narodila.
Té noci plakaly čtyři holé stěny,
že těžko, těžko bude dát
hladovým ústům krajíc ukrojený.
Měsíc nad městem svítící
se třikrát naplnil a dvakrát has,
když potřetí hasl nad černou ulicí,
dětská ústa k srdci promluvila:
Maminko milá,
já jsem láska,
která by se ráda narodila!
Když to slyšela,
k milému běžela.
Pokojík jeho byl smutný a studený
jak těžká hlava mezi slabými rameny.
Když se to oba dověděli,
na pelest sedli.
Tiší byli, bledí byli,
k lásce a zabití sbírali síly.
"Dne
naše srdce, milá má,
a ostatních srdcí tisíce
jsou jenom na půltu hospodské sklenice.
Stačí se zpíti zahořklým rtům.
Nalili krev jsme a vypili rum.
Statisíce lidí se milovalo,
žádné dítě se nenarodilo z nich,
- ni naše se nesmí narodit.
To není hřích,
to je jen bída."
Slunce už nesvítí,
hvězdy už nezáří,
odešli k lékaři
milenci dva.
Tam nevede cesta bílá a měkká,
tam se jde po schodech z kamene
a v čekárně se čeká
až dveře strašlivě zavřené
se otevrou pohledem žlutým a kosým
a řeknou: Prosím!
Lékař měl ruce z karbolu
a slova z ledu:
"Nemocné ženy léčit nedovedu,
spravuji jenom zlámané věci."
Blůzičku svlékl,
prsty jí na prsa bubnoval
smuteční pochod.
Ó ženo,
slyšíš ten hlas,
co na prsou hořel ti?
Teď naposled zakřičel ještě.
Teď zhas.
On zatím stál,
u dveří, na prahu pokoje stál.
Však oči jej zradily a nestály s ním,
křečovitě kráčely za její bolestí,
za její bolestí, za vozem pohřebním,
kola skřípěla, podzimní vítr vál.
Udělal jsem to já?
Já jsem to udělal.
"Podej mi, můj milý, ruku,
až půjdem po schodech dolů.
Už nejsem statečná a budu plakati,
že z bohatství všeho
mně v kapse zbyla jen lahvička eumenolu,
že jsem jen rána
mrtvýma rukama dítěte zobjímaná.
Já nejsem žena,
já jsem hrob.
Dvě oči na mně stojí jako dvě svíčky,
co na podzim hoří za dušičky,
a nikdo se nade mnou nemodlí.
I žena chce svět lepší a jinačí
a žena jen pláč, když ruce na to jí nestačí."
Večer
Mnoho milenců smutných je,
že to, co žít mohlo, nežije,
a mnozí ani smutní nejsou,
protože to nedovedou.
Slunce na zemi svítilo
a stromy zůstaly lysé,
lidé se na zemi milují
a láska nenarodí se.
Nenarodí se?
Nevěrná
Černé oči měla,
mladé srdce měla,
věrnost mu slíbila
dřív, než odjela.
Na mořském pobřeží
vlna s vlnou běží,
ale věrná milá
samotinká leží.
Ve vzpomínkách dojdeš,
nedojdeš však celá,
není láska z očí,
ale také z těla.
Po mořském pobřeží
bledá žena chodí,
osmahlý námořník
přijel v bílé lodi.
Z železa ruce měl,
z železa kotvy měl,
zakotvil tenkráte,
když na ni pohleděl.
Dvě noci plakala,
dvě noci klečela,
třetí noc sýčka
u oken slyšela.
Letěl a zasykal
jí zrovna na srdcem
a v tom srdci zemřel
ten, kdo byl dříve v něm.
Zemřel i s věrností,
kterou si od ní vzal.
Čtvrtou noc námořník
na jejích ňadrech spal.
Na dvou bílých vlnách,
na věčném příboji
nechtěj však ani ty
snít v míru a pokoji,
neb srdce to nepatří
ni tobě, můj neznámý,
srdce žen nebe je
se všemi hvězdami,
a patří-li někomu
navěky, navěky,
- tož patří noci.

stairway to hell?

16. března 2008 v 21:28 | Kačík |  Zážitky z dnů minulých
Včera jsem poslouchala AC/DC. Dneska jsem si pouštěla asi pětkrát za sebou Stairway to Heaven, až mě to dokonale naplnilo a už to nebudu asi tak měsíc muset slyšet :) A víkend, no. Já už fakt nevim. Víkend je od toho, abych si tak ňák odpočinula, oddychla, nebo já nevim..prostě se určitym způsobem odreagovala. Aspoň jsem si to doteď myslela. Ale ne, není to tak. Celý ty dva dny jsem tady dělala nesmyslný věci za máminejch keců, včera jsem dělala vyloženě samý domácí práce, fakt, nechápu to. Dneska jsem odpoledne utekla do zkušebny, abych měla aspoň chvíli klid...och...jak povznášející. Hudba mě prostě dostává. Ještě že něco takovýho existuje. Občas mě ale vážně štve to, že nejsem kluk. To bych totiž ve chvílích, kdy mi máma nařizuje kreténoviny, třeba vytrvala a nenechala bych se zviklat ani tim jejim citovym vydíráním. To je ale vážně nefér, takhle to na mě zkoušet. A je jasný, že já bych to tu prostě nevydržela, kdybych musela každej den poslouchat, jak ona chce hlavně žít v klidu a pohodě a nechce se doma hádat a proto já se musim držet neuvěřitelně pod kontrolou. To je ten náš zdánlivej, povrchní "klidnej" život. Dokonalá rodinka, která večeří pohromadě, po večerech si povídá...haha, to jsme my, ano..já jsem jejím členem..členem..členem. Spíš podřízeným. Áchjo. Už aby byla zase noc. I když vlastně to taky ne. Poslední dobou moje sny prostě nabíraj na absurdnosti. Jsou čim dál divnější a divnější a já se budim úplně vyklepaná uprostřed noci, protože jsem úplně zmatená, nebo hůř vyděšená, co se to děje. A ráno nejsem schopná vstát, protože nic nechápu. Už se těšim na zejtřek.
A strašně mě sere jedna věc...jsem ovlivnitelná. Hodně. Teda v některejch oblastech. v hudbě třeba vůbec:) Ale náladově...to úplně maximálně. Někdo má špatnou náladu a co se stane se mnou? Moje nálada udělá↓. Chjo. Sere mě to tu!!!

Náš koncert...!

10. března 2008 v 18:12 | Kačík |  Kulturní zážitky
Původně jsem sem o tom nechtěla psát, ale když už jsem se toho dotkla dřív...včera proběhl náš první koncert. No aa...uau! Fakt, tyjo..naprosto jsem nečekala, že to bude tak dobrý. Většina nervozity ze mě spadla už v okamžiku, kdy jsme se setkali my všichni dohromady. Prostě vidět ty známý tváře, který do toho šly se mnou, pro mě bylo hrozně uklidňující. Myslela jsem, že když to bude náš 1. koncert, že budem my jako něčí předkapela...ale ne, měli jsme domluvenou spoluúčast ještě jiný skupiny, která by hrála před náma. Bohužel jsme se až přímo včera dověděli, že jejich bubeník leží v nemocnici, takže to padlo. Na poslední chvíli jsem sehnala hosta v podobě sestřina kamaráda, Angličana, kterej to fakt zvládnul absolutně skvěle, zpíval a hrál sám na kytaru, prostě moc pěkný to bylo. Všem se to líbilo. A pak jsme teda přišli my. Ozvučení nám nakonec klaplo dobře, i přes to, že se posraly nějaký kabely, to nakonec uhrály ty bedny, se kterejma jsme hlavně počítali..takže to bylo v pohodě. A v momentě, když jsem začala zpívat, byla nervozita už úplně tatam a prostě jsem si to akorát užívala a musim říct, že to bylo fakt super. Jasně, bylo několik chyb, nedostatků a tak...ale prostě na to, že to bylo poprvý...na to, že jsem se toho tak bála...na to, že nám padla ta druhá kapela asi tři hodiny před začátkem...prostě na to všechno to dopadlo dobře. A hlavně já sama z toho mám super pocit, prostě že mě to fakt bavilo, což je pro mě momentálně nejdůležitější. Na názory ostatních samozřejmě taky hodně dám, ale protože byly vesměs dobrý, tak si fakt nemůžu na nic stěžovat. Celkově se mi to vážně líbilo a už se těšim na další koncert....juchů:-)

Zkouška + chat s Deathstars..

8. března 2008 v 22:21 | Kačík |  Zážitky z dnů minulých
Fajn, já mám teď úplně neskutečnou náladu. Za prvý jsem se vrátila ze zkoušky. No, jsem na to fakt zvědavá. Ne, že by to bylo blbý, ale furt si nějak nedokážu představit, že zejtra se s timhletim máme před někym ukázat. Propána. pomoc. No.
A za druhý, před asi dvěma dnama jsem se konečně zaregistrovala na fóru Deathstars a hned jsem se zapojila do části Ask the Deathstars. Položila jsem jim dva dotazy, první zněl asi takto: Mám jeden dotaz. Přátelíte se s Marilynem Mansonem? Pokud ano, proč? Pokud ne, proč? (Miluju tě, Whiplashere, ale ZBOŽŇUJU MM) .....v AJ, samozřejmě. Opravdu inteligentní dotaz, já vim, ale popravdě to mě fakt zajímalo skoro nejvíc. A hned druhý den mi odpověděl Bone (bubeník): Nope, he is to scary for us to hang out with "embarrassed"...což v překladu znamená pravděpodobně něco jako..ne, je na nás příliš děsivý na to, abychom s ním vycházeli "rozpačitý" ...což mě fakt pobavilo! Oni, který jsou..no..Ale jsou super. A včera jsem se neudržela a hned jsem se zeptala podruhý na to, jestli fakt měli v úmyslu to, že pokaždý, když poslouchám jejich song Cyanide, mám sama chuť na kyanid. Což fakt mám. Sice to nechápu, ale vážně, vždycky, když slyšim tu úžasnou píseň, hned bych to ochutnala. Já vim že bych umřela..na to ještě moje chabé znalosti chemie stačí..ale co na tom? Všechno se jednou musí zkusit. No a dneska mi odpověděl sám Whiplasher...toho si fakt vážim a jsem maximálně poctěná, protože je pro mě něco jako Bůh, samozřejmě po Marilynovi. A ta odpověď zněla: Well, I recommend you not to do it since you will die. /W. Což znamená, že mi to nedoporučuje, jinak bych umřela. (fakt jo? :) )...no. A teď už se asi jdu chystat do postele, protože zejtra je velký den!!! a já musim být bdělá a tak. Achjo.
Pokud neumřu zejtra, tak už nikdy.

...a jak to všechno dopadlo

3. března 2008 v 19:55 | Kačík |  Co mě napadá..
So. Pěkně popořádku. Večer jsem na to v rychlosti ještě mrkla, pak jsem si samozřejmě řekla, že už to nemá cenu, protože se mi absolutně zavíraly oči, ale o to ranní učení jsem se ani nepokoušela, protože jsem rovnou věděla, jak by to dopadlo. Celou jízdu do školy jsem ale měla na to, abych se to pokusila všechno natlačit do hlavy. Když jsem přišla do školy, řekla jsem Davidovi, že to vůbec neumim. Jeho odpověď jsem znala předem: Já taky ne. Ale on to řiká vždycky a nakonec to umí líp než já. Když přišel profesor na biologii do třídy, řekl nám, že to budem psát tu druhou hodinu (máme dvouhodinovku), abysme počkali na ty, co přijdou pozdě (což se stává naprosto pravidelně). Takže jsme měli další hodinu na to, abysme do toho čuměli a vůbec nám to nelezlo do hlavy. No, nebudu už moc kecat...prostě nakonec když jsme to začali psát, dostala jsem tak dobrý otázky, že jsem ani nevěřila svýmu štěstí a nakonec z toho mám celkem i dobrej pocit. Tak že by za 3?:-) Ale jenom to potvrdilo moje přesvědčení, že za ten stres to fakt nestojí. Zvlášť když je to jenom stupidní škola a jestě stupidnější biologie. Popravdě, moje pozornost směřuje hlavně k datu 9. 3., což už je tato neděle...náš první koncert...probůh..probůh...PROBŮH! Takže žádný zbytečný stresy předtim. Tohle je totiž moje..jak to říct...můj momentální střed zájmů. Achjo. To bude hrůza. Ale zároveň se strašně těšim...ehm. Konec.

Příprava na písemku...

2. března 2008 v 22:55 | Kačík |  Co mě napadá..
Nikdy nepochopim svoje chování. Já celej víkend vim, že v pondělí píšem první hodinu písemku z biologie. Zdůrazňuju ještě jednou, že jsem si toho naprosto plně vědoma. Také jsem si vědoma toho, že u biologie se nedá opisovat vůbec z ničeho. A já i přesto celou sobotu proflákám u počítače, popřípadě u televize (včera jsem se nějakou příšernou náhodou koukala na Kvasku, už nikdy takovou blbost neudělám), v neděli ráno se probudim, VIM, že se musim učit, ale i přesto strávím celé dopoledne na kompu, prožiju pěkné odpoledne ve zkušebně, vrátim se večer, najim se a konečně..v půl osmé zasedám k tomu, abych si doopsala probíranou látku. Po osmé, kdy ještě nic není hotovo, směřuji do obývacího pokoje, kde se společně s ostatními členy koukáme na Grandhotel (poněkud divné, ale jsem ráda, že jsem to viděla, super hudba!!), načež v půl jedenácté zasedám opět k sešitu z biologie. Ve třičtvrtě na jedenáct jsem hotová s opisováním, jdu na blog.cz a píšu tento nicneříkající článek, ani nevim proč, sakra, dyť zejtra píšu písemku z biologie, na kterou zatim neumim ani slovo!!!!!!! Ale já tu stejně sedima a stejně píšu. A jsem si téměř jistá tim, že až se vysprchuju a zalezu do postele, uvědomim si, jak jsem vlastně už unavená a nebudu se učit nic, s tim, že to nechám na zejtřek ráno. Zejtra ráno se probudim brzkym budíkem, v rozespalém poblouznění si řeknu, že na to prostě seru a usnu...až pojedu metrem do školy, budu se to snažit naučit jako šílená, přijedu do školy, řeknu svému spolusedícímu, že to absolutně neumim, on se na mě podívá, taky řekne, že to neumí a společně tu písemku napíšem na čtyřku. V tom lepším případě. Tak. Tolik stresu kvůli jedný debilní známce. Achjo. Tak já už fakt jdu. Zejtra schválně napíšu, jestli to dopadlo podle mého scénáře.