Come back, Antichrist!

Červen 2009

Přemíra všeho

26. června 2009 v 23:38 | Kačík |  Zážitky z dnů minulých
Děje se toho tolik, že nevim, co mám dřív napsat a popravdě ani nevim, co a jestli vůbec mám něco psát, protože se bojim, že kdybych to napsala, takže by se to stalo hrozně oficiálním a mohlo by se to najednou třeba vytratit.. nebo tak.. Ať žije mé úžasné vyjadřování a kecání šitů! Prostě se mám momentálně fakt skvěle, nevim, jestli jsem se někdy měla líp, možná v minulým životě, nevim.. Každopádně tenhle tejden byl prostě jeden velkej sen, krásnej sen, kterýmu furt nedokážu uvěřit. A ze kterýho se hodně bojim, že se probudim. Víkend + pondělí úterý jsme měli super akci s lidma od nás ze třídy a z béčka, teda teď už vlastně ne ze třídy, ale prostě.. my, co jsme spolu byli těch osum let.. A ačkoli jsme samozřejmě nebyli všichni, to snad ani nejde, tak účast byla slušná, kolem dvaceti lidí bylo maximum a celou dobu se počet lidí pohyboval okolo 15. Bylo to prostě skvělý, chata, my, chvíli i hezký počasí, pak teda poněkud hnusně, pitivo, kuřivo a tak.. prostě zábava. Ve středu potom tyjo.. Nine Inch Nails.. jeden z nejlepších koncertů, na kterejch jsem kdy byla, napíšu o tom ještě něco víc, to jen tak jako pro začátek.. No a koukání na filmy, konečně jsem viděla znova Temnýho rytíře a poprvý Kokain, obojí super.. A prostě celkově je to všechno hódně hodně dobrý. Dneska jsem podruhé za svůj ubohý život hrála bowling a mým velkým úspěchem bylo, že jsem neskončila poslední :) A zejtra máme koncert, na kterej se samozřejmě taky těšim, i když to bude v Motoráji, na kterej fakt nemáme dobrý vzpomínky, mám dokonce pocit, že jsme tenkrát po tom našem "vystoupení" řekli, že Motoráj už nikdy.. a je to tu. Takže doufám, že to dopadne líp.
A to je ode mne dnes vše, jenom v takový bleskový rychlosti jsem chtěla akorát zmínit, že i já, ano i já, nečekaně, dokážu bejt spokojená. Neuvěřitelné. Přeju všem to samý.

Michail Arcybašev - Svůdce

19. června 2009 v 15:31 | Kačík |  Ukázky z dobrých knih
"Řekněte mi," zamumlal Solovejčik, "co myslíte…Jestliže člověk neví, kam jít, a pořád přemýšlí a trápí se a všecko mu připadá hrozivé a nepochopitelné…nebylo by lepší umřít?"
"Víte," zachmuřil se ve tmě Sanin. Dobře chápal, co k němu nerozhodně doléhalo ze Solovejčikovy temné duše. "V tom případě je snad opravdu lepší umřít…Nemá smysl trpět a beztak nikdo z nás nebude žít věčně. Žít by měl jen ten, kdo pokládá svůj život za příjemný. A ti, co trpí, by měli raději umřít."

"Co ti způsobil člověk, že se mu takhle vysmíváš? Proč ses před ním ukryl, jestliže existuješ? Proč jsi způsobil, že já, kdybych v tebe uvěřil, ztratil bych svou víru? I kdybys odpověděl, stejně bych váhal, jestli jsi to opravdu ty a ne já sám...Jestli moje touha žít je spravedlivá, proč mi najednou odnímáš právo, které jsi mi sám dal? Jestliže potřebuješ utrpení - prosím! Snášeli bychom je z lásky k tobě. Ale my dokonce ani nevíme, co je potřebnější - jestli člověk nebo třeba strom..."

Kdyby mě tak alespoň někdo zabil...pomyslel si sklesle. Nečekaně, zezadu, abych nezpozoroval, že se blíží smrt...Fuj, jaké hlouposti mi to lezou do hlavy! A proč to musí být někdo jiný a ne já sám? Copak už jsem doopravdy taková nula, že mi nestačí síly na to, abych se zabil sám, s plným vědomím, že život přináší jenom utrpení? Dřív nebo později beztak umřu...


Jak jsem ztratila náboženství (MM v Brně)

7. června 2009 v 21:10 | Kačík |  Kulturní zážitky
Když se vymotáte z Prahy a ujíždíte stále jen rovně po takové dloouhé silnici s hrdým číslem v názvu - 1, dostanete se po nějaké době až do druhého největšího města ČR, tedy do Brna. Když se tak projíždíte po brněnských ulicích a snažíte se zůstat na jihu a nevíte, kde hledat Velodrom a uvidíte ceduli s nápisem Sportovní areál, svým bystrým mozkem usoudíte, že Velodrom a sport mají něco společného, zamíříte tedy tam. Shledáte tam pouze již nerudného staříka, který jen když vás vidí, okamžitě vám poradí, abyste jeli po devítce a potom zatočili u nějakýho hotelu, stejně jako to řekl tomu autu před vámi i za vámi. A když se řídíte jeho návodem, skutečně se dostanete poblíž tomu stadionu, na kterém se má konat vámi dlouho vyhlížený koncert. Tak se to stalo aspoň nám :)

Kontakt s vtipnou lidskou bytostí

1. června 2009 v 22:45 | Kačík |  Zážitky z dnů minulých
Snažim se dělat nejrůznější přijímačky. Tenhle tejden mě čekaj ještě troje a ne že bych se nějak učila. Bude opravdu veselé, až se dozvim, že jsem se nedostala vůbec nikam a že jediný, co mi potom zbyde, bude hledat si nějakou debilní práci, protože kde proboha vezmou člověka jenom s maturitou? Popřípadě bych mohla odjet někam do pryč, ale to by silně záviselo na rodičích, jestli by mě byli ochotný finančně podpořit. Jinak bych se s tim taky mohla rozloučit. Všechny svoje prachy právě totiž vyhazuju na koncerty. Zrovna dneska jsem si šla konečně koupit lístek na Nine Inch Nails, poté, co jsem konečně pochopila, jak se to dělá. Šla jsem do nějaký trafiky, který se houpal před výlohou vývěsní štít se Sazkou, takže to tam měli podle těch netovej stránek O2 arény prodávat. Za pultem stál typickej diskant, nagelovaný tmavý vlasy, náušnička v uchu, fialová mikinka a podupával si tam do rytmu nějakýho svýho super diska. Když jsem na něj vybalila, že chci lístky na NIN, tak na mě chvíli koukal, pak řekl: "Na co?" Tak jsem zopakovala, že teda Nine Inch Nails. Další divnej pohled. "To je jako ňákej koncert, jo?" Odpověděla jsem, že ano a že jsem předpokládala, že když je to v Sazka nebo O2 aréně, bůhví jak se to teď zas jmenuje, tak že by se na to měly prodávat lístky všude, kde jsou tadyty Sazka prodejny. Tak on teda, že jo, ale bylo na něm očividný, že vůbec netuší, co má dělat. Když se mě potom třikrát zeptal, kdy to je a konečně si to zapamatoval a bušil tam něco do toho svýho strojku, přišla ženská a ačkoli viděla, že tam stojim, tak na toho chlapíka vyhrkla, že chce miňonky, takovym nekompromisním hlasem. Ten už vypadal fakt úplně mimo, až mi ho bylo líto, a řekl jí, že je bohužel nemá. Ženská místo toho teda popadla tatranku a zaplatila s takovym zuřivym výrazem. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se nerozesmála. Ten člověk se mě potom zeptal, jestli to je teda Najslinchnej, tak to už jsem měla fakt namále, ale udržela jsem vážnou tvář, asi tak poosmý zopakovala Nine Inch Nails a von, "jo, jasně". Pak se mě konečně zeptal na nějaký praktičtější dotazy ohledně vstupenek a tak a nakonec mi přišlo, že měl upřímnou radost, když mu ze strojku vítezně vyjela účtenka jako doklad o zaplacení a zároveň jako vstupenka (fuj). Fakt jsem se musela usmívat. Tak jsem mu zaplatila, a venku jsem zjistila, že je to na sezení. Tak jsem chvíli uvažovala, že bych mu to šla omlátit o hlavu... Ale pak jsem si řekla, že by snad neměl bejt problém jít s timhle na stání, obráceně by to asi bylo horší. Pravdepodobně jsem prodělala nějaký dvě stovky, což mě sice mrzí, ale popravdě.. už jsem nechtěla prudit a hlavně kazit mu tu evidentní radost, že se mu povedlo něco, co ještě nikdy nedělal.
Kromě toho jsem si dneska koupila bagetu s kuřecíma nugetama, protože jsem zapomněla, jak je to hnusný, a samozřejmě mi potom bylo blbě. Ať už to prosím nikdy neudělám.
Taky se mi vůbec nechce spát, protože jsem dneska odpoledne doma totálně vytuhla, asi vyčerpáním z tý dopolední mozkový činnosti, už jsem dlouho nic takovýho nedělala:) Numerický řady nikdy nebyly moje silná stránka..
Otázka do pléna: Je exhibicionistický mít blog a psát na něj? Děkuji za případné odpovědi.