Come back, Antichrist!

Říjen 2009

Into Darkness..

26. října 2009 v 22:36 | Kačík |  Kulturní zážitky
Měla jsem neuvěřitelný štěstí. Soutěžila jsem o lístek na Into Darkness Tour, v jejímž rámci hráli i Deathstars (proto jsem tam chtěla jít)... a vyhrála jsem! Takže jsem v neděli večer vyrazila na vtipnou akci, konající se v Abatonu...no a velmi se mi to líbilo..

Kulturní život za poslední dobu

4. října 2009 v 22:16 | Kačík |  Kulturní zážitky
Taky jsem se rovnou rozhodla, když tady takhle po dlouhý době zas vegetuju, že bych se mohla podělit o své zážitky z oblasti hudby, filmu a literatury za poslední dobu, protože toho je kupodivu celkem mnoho. Tak tedy:

filmy: mám takovou tradici, že na Harryho Pottera do kina prostě chodim, i když to stojí hříšný prachy, takže na Princi dvojí krve jsem byla už někdy začátkem srpna, no a na jednu stranu se mi to líbilo, vtipný a tak, na druhou stranu se to místama hodně lišilo od knihy, což mě zas naštvalo. Co se dá dělat. Ten druhej film, na kterým jsem byla v kině, je momentálně poslední Jarmushovo dílo jménem Hranice ovládání, no musim říct, vážně geniální film, prostě typickej Jarmush, připomínalo to velmi silně například Mrtvýho muže.. dost jsem se u toho i nasmála, ačkoli jsem se to snažila potlačovat, jelikož mám dojem, že ne všichni v kině sdíleli mé nadšení a pobavení.
Kromě toho jsem strávila mnoho času před počítačovým monitorem, díky kterému jsem měla šanci vidět hustej Kurs negativního myšlení, severskej film, kterej dost ehm netradičně zpracovává téma fyzicky postiženejch lidí, potom německej film Hallo, soudruzi!, film, kterej odpočítává týdny do pádu berlínský zdi a je zároveň vtipnej i mrazivej, zkrátka dobrej biják. Konečně jsem se taky podívala na poslední bondovku Quantum of Solace, to se mi velmi líbilo, taky jsem se u toho dost zasmála, a na Paříži, miluji tě, což se mi zas až tak nelíbilo, nápad to ale byl dobrej a některý povídky taky byly vyloženě dobrý. Některý jsem ale zas moc nepobrala a některý mi přišly vyloženě blbý, takže prostě průměr. Potom jsem taky omylem viděla Nebezpečnou známost, další severskej film, velmi podivnej, já bych označila velmi jednoduše jedním slovem PSYCHO, jelikož to bylo fakt psycho, už nikdy, nikdy to nechci vidět. No a poslední byla Zbytečná krutost, na což jsme se koukali u onoho jednoho, a která byla vcelku asi dobrá, ale místama .. ehm.. zbytečně krutá a hlavně zbytečně nechutná. Tak.

hudba: objevuje se u mě menší vliv oním jedním, takže se mi začala líbit Dream Theater, konkrétně písně As I Am nebo Beyond This Life, kromě toho jsem si stáhla spoustu Grateful Dead a The Fugs, prostě spíš sahám po těch starších věcech, taky se ale mírně vracim ke stylu, kterej jsem poslouchala tak šest let zpátky, což znamená Limp Bizkit (konkrétně album Chocolate Starfish and the Hot Dog Flavoured Water, nic jinýho mě nikdy moc nezaujalo) a Rage Against The Machine. Člověk prostě potřebuje občas vypnout. A jinak cítím potřebu sdělit, že koncem října se v Praze objeví v Abatonu nejdřív Epica a potom Deathstars, tak doufám, že se aspoň na jedno z toho dostanu. V listopadu zas přijedou Rammsteini, to si ale nejsem jistá, jestli náhodou už nejsou vyprodaný lístky. A taky jsem koukala, že na zimních Masters bude mimo jiné Sirenia, tak o tom možná budu taky uvažovat. Ještě uvidim.

a literatura: za prázdniny jsem toho přečetla celkem dost, mám z toho radost, takže jenom zmínka toho, co mě vyloženě zaujalo: Hranice (Cormac McCarthy), Pí a jeho život (Yann Martel), Krysař (Viktor Dyk), Pink Floyd (Nick Mason), Feťák (William Burroughs), Cit slečny Smilly pro sníh (Peter Hoeg), A odpusť nám naše viny (Romain Sardou) nebo Zbabělci (Josef Škvorecký). Teď ještě dočítám knihu jménem Odvrácená strana měsíce (Martin Suter), která se stala asi před dvěma lety jednou z mých nejoblíbenějších knih a rozhodla jsem se, že si jí přečtu znova.

Všechno zmíněné naprosto vřele doporučuju.

Podzimní deprese..

4. října 2009 v 16:36 | Kačík |  Co mě napadá..
..aneb proč už jsem asi 100 let nic nenapsala..

Nejdelší prázdniny v životě byly super. Nemůžu o nich napsat jedinou špatnou věc... kromě toho, že už jsou pryč. Čtyři měsíce téměř nicnedělání..to je přesně něco pro mě. Brigádničila jsem dohromady tak dva tejdny, taky podle toho vypadá moje peněženka, ale prostě..užila jsem si to!
Ale přišel podzim, konkrétně řečeno říjen, totální konec léta, teplejch dnů a večerů, už se nedá hodiny a hodiny vysedávat na lavičce venku, už kolem pátý hodiny odpolední je šero (pokud netrvá už od rána kvůli zatraceně línýmu slunci, který se schovává bůhvíkde a na teplomilný lidi úplně kašle) a v osum už je tma jak v pytli. Nesnášim šero. Nesnášim tohleto lezavo, nesnášim vítr, ve zkratce řečeno, nesnášim podzim. Každej rok to pro mě fakt je utrpení. Neděje se vůbec nic pozitivního - začíná škola (mimochodem..škola..kapitola sama pro sebe. Nástup na vejšku zatim sice dobrý, máme pár vyloženě zajímavejch předmětů, na druhou stranu jeden zaručeně nejnudnější předmět na světě.. ale nějak si neumim představit, že z toho budu někdy dělat nějaký zápočty a zkoušky a podobně..), příštích minimálně 5 měsíců bude zima, a prostě zas ten stereotyp.. A i přes to, že mě onen jeden i po těch téměř 4 měsících stále naplňuje štěstím, tuhletu stránku své osobnosti nejsem schopná potlačit a optimismus z léta s prázdninama prostě KONČÍ, stejně jako každej rok. Ech.