Come back, Antichrist!

Listopad 2009

Epica

19. listopadu 2009 v 22:07 | Kačík |  Epica
Epica je holandská kapela, žánrem asi něco mezi symfonic/progressive metalem. Já bych jejich hudbu popsala jako monstrózní, vznešenou, mocnou, propracovanou a hlavně krásnou. Možná lehce depresivní, ale jenom některý písně. Jako nejvýraznější charakteristický prvky bych označila vlastní orchestr (smyčce) a sbor, který dodávaj jejich hudbě právě tu pompéznost. Střídají se ženský a mužský vokály - ženskej operní zpěv a mužskej growling. Dohromady je to dost uchvacující kombinace. Jediný, co by se jim dalo z mojí strany vytknout, je lehká vyumělkovanost.. ale zase..co je dokonalý, že.

Skupina je celkem mladá, vznikla v roce 2002. Vydala zatím 6 alb, skládá se z 6 členů...a abych to doplnila, tak přidávám malý seznam mých 6 nejoblíbenějších písní: Facade of Reality, Cry For The Moon, Sensorium, Insomnia, Seif al Din a Illusive Consensus.

A když to řikám já..

18. listopadu 2009 v 22:20 | Kačík |  Výkřiky ze tmy
Je to všechno divný. Lépe řečeno..připadám si tak nějak konstantně divně. Mám takovej pocit, jako kdyby byla násilně potlačována a systematicky ničena nějaká část mojí osobnosti. Ta část, která si vždycky na všechno stěžovala a myslela to vážně (já už teď fakt kveruluju čistě ze zvyku! a nemám z toho to správný potěšení, že kazim lidem radost..), ta část, která si vždycky držela od lidí odstup a vytvářela o mně šílenej dojem na všechny ostatní, ta část, která se na všechno koukala s nekončícím pesimismem... Proboha, nikdy bych nečekala, že mi někdo někdy řekne, že vypadám šťastně! Jsem z toho všeho taková nervózní..
A přitom bych si myslela, že ten podivnej šťastnej a hezkej pocit bude spíš ustupovat a mizet, jak to většinou bývá, ale je to tak nějak naopak. 5 měsíců a já mám pocit, že jsem na něm akorát čím dál víc závislejší.. to je teda fakt naprd. Proč já se vždycky musim na někoho takhle upnout?..
A v pondělí jsem si dala svojí první postelovou cigaretu, což znamená, že jsem poprvý kouřila u sebe v posteli (abych to uvedla na pravou míru) a ehm.. je to jedna z nejpohodovějších činností, který jsem kdy zažila, trochu mě teď mrzí, že jsem to objevila, protože to budu chtít provozovat pořád a s rodinou doma to poněkud nejde.
Taky jsem se nechala vtáhnout do víru vysokoškolského života, což znamená, že tak nějak..ehm..vůbec nic nedělám, občas zajdu do školy, užívám si toho, že musim nějak dřív vstávat jenom jeden den v tejdnu a jinak celkem veget.. Takže mám velkou a opodstatněnou obavu, že mě vyhoděj po 1. semestru, ne, to vlastně nemůžou.. tak po 1. roce. Asi bych se měla učit. Ale když se po mně průběžně nic nechce, tak proboha, jak se můžu motivovat k tomu, abych něco dělala? Celkem nemožný.
Odjela mi na 3 měsíce sestra, takže jsem zase bez filmů a seriálů, jelikož na tomhle křápu, kterej já vlastnim, se nedá koukat absolutně na nic. Takže mi zbejvá chodit buď do kina (naprd, je to pěkně drahý a kdo má dneska kilo jen tak na vyhození, že..), což nedělám, nebo vykořisťování jinejch lidí - okupování jejich příbytků, okrádání je o čas a dívání se na jejich filmy. Což se mi v případě Onoho jednoho poněkud vymstilo - District 9 jako není špatnej film, místama mi přišel dokonce vtipnej a celkově bych o něm spíš řekla, že je to vyloženě film dobrej, ale teda..někdo mě měl předem varovat před příliš nechutnejma scénama. Stejnym způsobem mě dostal starší biják jménem Meet the Feebles, jedno z děl Petera Jacksona z doby, kdy ještě nebyl známej mírumilovnym Pánem Prstenů apod... Jestli se chcete zasmát poněkud divnejm a zvrácenejm loutkám, který spolu dělaj varieté, do toho. Je to trochu nechutný, ale jak je to nerealistický, tak to člověk tak neprožívá. A když to řikám já...
To jsem se ňák rozepsala. No nic, už přestanu. Nepodstatné kecy. Padla na mě zničehonic nějaká hrozně špatná nálada, tak bych nerada byla přenašeč...

Jít či nejít

6. listopadu 2009 v 18:38 | Kačík |  Co mě napadá..
Mám dilema - jestli mám trávit páteční večer tim, že budu trčet doma, to znamená s rodičema, nefungujícíma bedničkama - tedy bez kloudný hudby, případným děláním věcí do školy..ehm.. Nebo jestli mám vyrazit do společnosti, jejíž rizika a nevýhody jsou, že budu mít divnou náladu, takže se s nikym nebudu bavit (dobře, nikdo se nebude bavit se mnou), budu moc kouřit a budu utrácet prachy za pitivo, přičemž peněz mám momentálně celkem nedostatek. Jak toto vyřešit?
Fakt nevim, nevim. Na jednu stranu se mi chce vypadnout, na druhou stranu se mi líbí představa, že bych mohla jít taky jednou dřív spát, číst si v posteli a tak.. Prostě dvě takový silný lákadla - postel nebo lidi?